nakladatelství překrásné literatury
Jakub Hladík, Já věděl, že vyhrajeme

Ten gól
Fotbalový klub v Hradci Králové chystá svým věrným příznivcům již delší dobu mnoho trápení. Bývalý majitel klubu Voda, oblíbený a žádaný asi jako plíseň na nohách, už sice neúčinkuje v hradeckém týmu, ale hradecký tým účinkuje ve druhé nejvyšší soutěži, která obyvatele stotisícového města neuspokojí. Druhou ligu hrajeme již tři léta a pro „velký úspěch“ si ji zopakujeme i v příštím ročníku. Chtělo by se vzpomínat na poslední sezonu strávenou mezi elitou, ale ročník 2002–2003 byl pro Hradec tak katastrofální, že je lepší o tom pomlčet. Hradec dokázal porazit pouze Liberec, Olomouc a České Budějovice, a tak i přes obrovský počet třinácti remíz následoval tvrdý, ale zasloužený pád do druhé ligy. Jedno z těchto utkání se však dá vyzdvihnout, ba je to přímo povinnost pro hradeckého fanouška, pochlubit se tímto zápasem. Proto se chci pochlubit…
Pamatuji si, že tenkrát mrzlo všude, kam jen oko dohlédlo. Bohužel i u nás doma, protože v opatovické elektrárně spadla střecha. Vyšel jsem ze zimy do zimy. Jinými slovy z domova na fotbalový stadion. Cesta nebyla dlouhá, většinu jsem propřemýšlel, kolik asi dneska dostaneme. Přece jen přijel Liberec, který se pohyboval na špici tabulky a proti nim my, Hradec Králové, tým oplývající takovou nemohoucností, že nedokázal z prvních třinácti utkáních vyhrát ani jediné. Zato vybojoval osm remíz! Hradeckou achillovou patou byla v tomto roce již zmiňovaná koncovka. Hradecký tým by si mohl pořídit patent na to, jak zazdít stoprocentní příležitost.
Posadil jsem se na studenou lavičku naproti našemu kotli. Po pár minutách kolem mě prošla banda „lehce“ přiopilých, zato velmi hlučných libereckých příznivců. O svém vítězství nepochybovali… Základní jedenáctky obou klubů nastupovaly na hřiště, rozhlédl jsem se kolem sebe. Obrovská zima a mizerné výsledky hradeckého týmu zapříčinili velmi nízkou návštěvu. 2800 diváků. Utkání začalo.
V úvodních minutách se soupeři jen tak oťukávali, ale najednou přilétl do vápna Liberce dlouhý balon bůhvíodkud, Pavel Krmaš do něj strčil hlavu a míč obloučkem zapadl do levé šibenice. Góóól! Pavel Krmaš roztáhl ruce a rozběhl se směrem k tribuně, na které jsem seděl. A světla zhasla… Tisíce přímotopů v domácnostech zavinily výpadek elektrického proudu. Hráči odešli do kabin.
Lidé čekali… Kolem obíhala nervozita… Podle nových pravidel by se totiž muselo utkání opakovat celé, a Hradec tak mohl ztratit cenné vedení nad aspirantem postupu do evropských pohárů… Světla díkybohu naskočila a utkání mohlo pokračovat. Moc dlouho jsem však na sedačce sedět nevydržel. Honza Kraus v deváté minutě posunul Hradec už do dvoubrankového vedení! Pak začaly opět ty nervóznější okamžiky… V prvním poločase opět přestala svítit světla a kopaly se dvě penalty, ani liberecký Nezmar, ani hradecký Bouška je nedokázali proměnit. Jelita. Ve druhé půli, světe, div se, vypadl proud a v šedesáté minutě snížil za liberecké střelou zdálky Langer. Začal jsem trnout… Nastal však jeden z nejslavnějších okamžiků hradecké kopané. Nádherný balon mířící na pravou stranu odcentroval krajní záložník krajně blbě. Míč letěl za všechny nabíhající hráče ve vápně, každý fanoušek už tu situaci v duchu odepsal… Ale v tu chvíli se hradecký středopolař David Zoubek odlepil od země a vystřihl salto, během něhož zasunul patičkou míč pod břevno zkoprnělého brankáře. Na Lízátkách vypukla euforie. Lidé skákali a řvali jako smyslů zbavení, objímali všechny kolem sebe, známé i neznámé. (...)
vybrané tituly objednávejte na e-mailu: redakce@svestkahruska.cz